GLUTATHIONE.VIP srozumitelně popisuje malou molekulu, kterou naše buňky používají jako svůj hlavní antioxidant. Nic zde neprodáváme.
Glutathione
.VIP
Jazyky
Průvodce ke čtení, nikoli zdravotní služba. Glutathione ve výzkumné kvalitě je laboratorní chemikálie, ne doplněk stravy ani lék. Otázky k vlastnímu zdraví patří k lékaři nebo do lékárny.
Souvislosti

Objev a úloha v těle

Glutathione si vědci všimli dávno předtím, než kdokoli věděl, co je antioxidant. Příběh vede laboratořemi ve Francii, Británii a Spojených státech a jeho poskládání trvalo zhruba sto let.

Pach síry

V roce 1888 si francouzský badatel J. de Rey-Pailhade všiml, že výtažek z pivovarských kvasnic dokáže měnit síru na sirovodík, plyn páchnoucí po zkažených vejcích. Účinnou látku nazval philothion podle řeckých slov znamenajících „milující síru“. Nedokázal ji vyčistit a objev na desítky let víceméně upadl v zapomnění.

Hopkins mu dává jméno

V roce 1921 Frederick Gowland Hopkins z Cambridgeské univerzity izoloval látku z kvasnic, jater a svalů a nazval ji Glutathione. Zpočátku se domníval, že obsahuje jen dvě aminokyseliny. Další práce Hopkinse a jiných skupin na konci dvacátých let ukázaly, že ve skutečnosti jsou tři. Hopkins později získal Nobelovu cenu, ale za výzkum vitaminů, nikoli za tuto molekulu.

Postaven v laboratoři

V roce 1935 Charles Harington a Thomas Mead v Londýně vyrobili Glutathione úplně od základu a potvrdili jeho přesnou strukturu včetně neobvyklého připojení kyseliny glutamové. Jakmile ho chemici uměli vyrobit, bylo možné jeho vlastnosti zkoumat s mnohem větší jistotou.

Na scénu přicházejí enzymy

V roce 1957 objevil Gordon Mills v červených krvinkách enzym, který Glutathione využívá k ochraně hemoglobinu před poškozením; dnes se nazývá glutathionperoxidáza. V roce 1973 tým pod vedením Johna Rotrucka ukázal, že tento enzym závisí na stopovém prvku selenu, což pomohlo vysvětlit, proč je selen ve stravě důležitý. V sedmdesátých a osmdesátých letech Alton Meister a jeho kolegové v New Yorku zmapovali, jak buňky Glutathione tvoří, rozkládají a přesouvají, a stav poznání shrnuli ve slavném přehledu z roku 1983.

Jak s ním tělo zachází dnes

  • Tvorba: jeden enzym spojí kyselinu glutamovou s cysteinem a druhý přidá glycin.
  • Použití: skupina SH odevzdá elektrony, aby zklidnila reaktivní molekuly, a dvě použité molekuly se spojí v GSSG.
  • Recyklace: glutathionreduktáza přemění GSSG zpět na dvě použitelné molekuly GSH pomocí energie, kterou dodá buňka.
  • Vývoz: játra posílají Glutathione do krve a žluči a jiné orgány přijímají stavební kameny, aby si vyrobily vlastní.

Stručná časová osa

  • 1888: de Rey-Pailhade popisuje philothion v kvasnicích.
  • 1921: Hopkins izoluje molekulu a nazývá ji Glutathione.
  • Konec dvacátých let: ukazuje se, že jde o peptid ze tří aminokyselin.
  • 1935: Harington a Mead ho vyrábějí v laboratoři.
  • 1957: v červených krvinkách je objevena glutathionperoxidáza.
  • 1973: ukazuje se, že součástí enzymu je selen.
  • 1983: Meister a Anderson vydávají svůj zásadní přehled.
  • 2000–2020: malé pokusy na lidech zkoumají, zda přidaný Glutathione nebo jeho stavební kameny mění něco měřitelného.